12. kapitola - Tady a tam
Ryšavá dívka a černovlasý chlapec leželi v objetí na posteli a vychutnávali si chvíli klidu. Měli za sebou naučný výlet na ostrov Saona a tak odpočívali. Užívali si tuto ‚dovolenou‘ plnými doušky. Oba tušili, že Dominikánské republice budou vždy něco dlužní. Vždyť právě ona je dala dohromady.
Ze snění je vytrhlo dvojité zaťukání na okno. Oba dva se zvedli a sovy vpustili dovnitř. Každý odvázal od sovy dopis, který mu patřil a otevřel ho.
Lily i James chvíli na ty kousky pergamenu nehnutě koukali. Věděli, co je napsáno v dopisu toho druhého. Dívka se vzpamatovala jako první a se vzlykáním objala svého přítele. Potřebovala teď jeho oporu. Věděla, že sama by fakt, že její nejlepší přítelkyně zemřela neunesla.
Chlapec se s dívkou posadil na postel a nechal ji, ať se v jeho objetí vybrečí. Věděl, že jakékoliv slova by teď neměla ani ten sebemenší účinek. Když se dívka aspoň trochu uklidnila, řekl tichým hlasem: „Pojedeme domů.“
Zrzka se na něj vděčně usmála a políbila ho. Nepřála si teď nic jiného než obejmout Liz, která v Bradavicích zůstala sama.
Sarah i Mike si přečetli dopisy, které sovy přinesly jejich svěřencům. Ihned pochopili závažnost situace a věděli, že tady ani jeden z nich nebude chtít zůstat.
Dívka i chlapec se rozloučili se svými ‚kamarády‘ na hotelu, sbalili si své věci a pomocí přenášedla se přenesli za pozemky Bradavic, kde už na ně čekal Hagrid.
„Čau děcka. Tak jak ste se měli? Ani se nedivím, že ste přijeli. Jane byla správná holka, měl sem ji rád. Todle si nezasloužila, ona ne. No tak, děcka, řekněte aspoň něco. Lily, jak’s to s Jamesem vydržela těch pár dní, co?“ mlel pořád Hagrid.
Lily se soustředila jenom na cestu, nejspíš se modlila, aby už konečně byla v Bradavicích. Hagridovy otázky jí očividně vadily.
„Vydržela,“ odpověděla neurčitě.
„To je všecko, co řekneš? Padaly aspoň facky? Jamesi, povídej,“ pobízel ho Hagrid.
„Pár taky,“ odpověděl stručně chlapec a Hagrid pochopil, že jim do řeči zrovna dvakrát není.
Zbytek cesty šli všichni v naprostém tichu, rušeném pouze zpěvem ptáků a šumu Zapovězeného lesa.
V Komnatě nejvyšší potřeby seděli čtyři lidé. Dvě dívky a dva chlapci se na sebe smutně koukali a jenom jejich pohledy dávaly znát, co cítí. Nikdo z nich neprolomil to strašné zoufalé ticho.
Jedna dívka seděla na pohovce schoulená v náručí chlapce. Druzí dva už si všimli, že se za těch pár dní něco změnilo. Nikdo ale neměl náladu to teď zkoumat. Všichni byli ponořeni do svých zoufalých myšlenek a měli v hlavě jediné slovo. Proč.
Týdny plynuly a špatná nálada pomalu opadala. Janein pohřeb se konal před dvěma týdny a lidé začali zapomínat. Na Jane sice vzpomínali v dobrém, ale věděli, že ji nebudou oplakávat navždy.
Dny se vracely do starých kolejí a lidé si zvykali na nový školní pár Evansová / Potter. První dny po jejich návratu se o nich mluvilo na každém rohu, za každým brněním a na každém obrazu. Přece jenom – vždyť Evansová nedává šance jenom tak.
* * *
Lily s Jamesem leželi na posteli v Komnatě nejvyšší potřeby. Tato místnost se stala jejich hnízdečkem lásky už od návratu z Dominikánské republiky, což bylo před půl rokem. Trávili tu spolu každou volnou chvíli, jako by tušili, že je vždycky může něco nebo někdo rozdělit.
Voldemortova moc totiž stále stoupala a jeho přívrženců přibývalo. V Denním věštci se stále častěji psalo o jeho útocích na mudly i kouzelníky. Nikdo ovšem nevěděl, jak tomu zabránit. Ani samotný Brumbál ne.
Najednou se v místnosti začal vířit vzduch. Lily i James vyskočili z postele a stoupli si ke dveřím, hůlky vytasené a připravené k boji. Uprostřed volného prostoru se začal tvořit velký vír, který dosáhl výšky skoro dvou metrů.
Poté začal ustupovat, až zmizel docela. A místo něj stál uprostřed místnosti mladík.
Pak tiše pozdravil. „Ahoj mami. Ahoj, tati.“
Lily i James třeštili oči na zhruba osmnáctiletého chlapce, který stál před nimi. Černé vlasy mu trčely do všech stran a i rysy ve tváři se nápadně podobaly Jamesovým. Zato zelené oči, skrývající se za skly brýlí, jakoby patřily Lily.
„Mami?“ zašeptala nevěřícně Lily a sklonila hůlku. Něco jí říkalo, že tomuto chlapci „odnikud“ může důvěřovat. „Proč mi říkáš mami?“
„Protože jsi moje matka,“ oznámil se slzami v očích chlapec. „Jmenuji se Harry. Harry Potter,“ podíval se na Jamese.
I ten po chvíli sklonil hůlku. Jejich podoba nemohla být náhodná. A pokud tenhle chlapec říká pravdu, pak je jeho otec.
„Přišel jsem z budoucnosti. Musím vám říct něco moc důležitého,“ přejel pohledem po svých rodičích a poté sklopil zrak k zemi. Lily ale přešla až k němu, chytila ho za bradu a podívala se mu do očí.
„Harry?“ usmála se.
„Ano,“ odpověděl s úsměvem Harry a nechal se obejmout svou budoucí maminkou. Věděl, že je to naposledy.
James přišel k nim a také krátce obejmul svou budoucí rodinu.
Pak se Harry vyprostil z jejich objetí a setřel si slzu, která mu stekla po tváři. „Musím vám říct něco moc důležitého.“
James s Lily se posadili na postel a koukali na Harryho, vyčkávajíc, co jim sdělí.
„Nikdy, opakuju nikdy, se nesmíte vzít. Nesmím se narodit!“
„Cože? Co to je za blbost?“ zvedl obočí James.
„Nesmím se narodit! Pokud ano, bude v ohrožení celý kouzelnický svět! Kvůli Voldemortovi!“ Harryho rodiče na něj jenom nechápavě koukali. „Když se narodím, tak vlastně pomůžu Voldemortovi přežít a tak ovládne celý svět. Doopravdy je vyvolený někdo, kdo ho má zabít. A já to nejsem. Nesmím se narodit!“ vykřikl Harry a s těmito slovy a tichým ‚puf‘ zmizel.
* * *
Za 1 rok…
„Brumbále! Posloucháte mne vůbec?!“ rozčiloval se Kornelius Popletal.
„Ale samozřejmě, pane Popletale. Na co jste se to ptal?“ usmál se uličnicky Albus Brumbál.
„Ptal jsem se na váš názor. Myslíte, že Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit je po smrti?“
Brumbál se pohodlně uvelebil ve svém křesle, sepjal konce prstů a nasadil zamyšlený výraz. „Pokud mám být upřímný,“ začal, „myslím, že ano,“ usmál se Brumbál. „Něco mi říká, že je to jinak, než to ‚bylo‘. Že ten, kdo přežil, přece jenom neměl být Neville Longbottom.“
Komentáře
Přehled komentářů
To ne oni nakonec spolu nebyli a Harry se nenarodil neboco?!? Takový konce já nesáším oni prostě musejí být spolu =(
......
(Maysie, 8. 11. 2007 18:47)Takže..Harry se nenarodil a oni spolu nebyli..?No to né...Ježíší...Nejdřív Jane a teď tohle..ÁÁ jak já nesnáším tyhle konce na Jamese a Lily.. =(
Týýjo
(LilyJane, 22. 7. 2007 19:47)(v nadpisu se opět projevilo mé "vysoké" IQ) Sus jenom ty to dokážeš takhle dokonale urychlit... během jedné kapitoly o 3(4... Nevím) stránkách uběhnou roky :D. Ale gratuluju! Pěkné!
skvělé!
(pasu-Hanka, 22. 7. 2007 19:03)Týjo, tohle je teda zajímavý konec :D celá tahle povídka byla skvělá, jen mě mrzí ta Janina smrt :-(
............
(LilyE, 5. 10. 2012 20:26)